O trampské výbavě - trampská zavazadla

Trampským zavazadlům se souhrnně říká termínem odvozeným z anglosaského vojenského slangu "bagáž". Může to znamenat cokoli, od deky smotané do ruličky a ovázané provázkem, až po horolezeckou krosnu velikosti menšího příborníku.
Stejně jako v oblékání, ani zde neexistuje žádná norma, která by určovala, co je "trampské", a co nikoli. Nicméně stejně jako u vandráckého oblečení, i zde existuje určitý souhrn empirických požadavků, které mají praktický smysl, a které z toho důvodu obvykle stojí za to dodržet. Preferují se přírodní materiály, nenápadné barvy přírodních odstínů, objemová přizpůsobivost, a hlavně výrobní kvalita a odpovídající praktičnost pro středoevropské přírodní a klimatické podmínky. Klasická trampská zavazadla vojenské provenience většinu těchto požadavků splňují.
Konec konců, exaktně vzato, stačí-li nějaký ten vojenský batoh či torna vojákům, dokonce občas i v dosti extrémních podmínkách, proč by neměla stačit i trampům?

Mezi základní trampské praktické požadavky na výstroj patří především snaha netahat s sebou na vandr nic zbytečného.
Filosoficky je tramping ve své podstatě útěkem od pohodlí civilizace a jistou formou "návratu k přírodě". Je tedy logicky charakterizován snahou využívat během víkendových pobytů mimo civilizaci co nejmenší minimum běžných civilizačních propiret, a současně snahou tyto věci, jimiž nám městská civilizace ulehčuje život, pokud je to možné, nahrazovat při pobytu v přírodě dostupnými přírodními materiály a zdroji, případně rovnou využíváním tradičních vědomostí a znalostí, obecně shrnutých pod celkem moderním pojmem "survival" (souhrn dovedností, vědomostí a znalostí pro přežití mimo civilizaci).
Hezky to kdysi charakterizoval klasik woodcraftu E.T.Seton svým známým příběhem o indiánské ženě, kterou její kočovný kmen zanechal nedopatřením na podzim, při přesunu na jih, v lesní divočině zimní Kanady samotnou, jen s nožem. Když se kmen na jaře vrátil do severských lovišť, našel ji tam v perfektní formě, živou a zdravou, pouze její zálesácký nůž byl tak obroušen, že z něj zbývala jen úzká čepel.

Z hlediska běžného trampského zavazadla to znamená především, že zkušený tramp s sebou na vandr bere jen prakticky odzkoušené minimum nezbytných věcí, úměrné délce a stylu vandru, počasí a roční době, na které mu kupodivu za normálních okolností krásně stačí i třeba relativně malá usárna, a přesto s sebou bere vše, co potřebuje a co mu zajistí přijatelně odpovídající pohodlí a soběstačnost.
Dokázala-li totiž indiánská žena přežít polární zimu v podmínkách drsné severoamerické divočiny jen s nožem, je poměrně evidentní, že v mnohem příznivějších klimatických podmínkách zeměpisných šířek střední Evropy by to nemělo dělat potíže ani nám, zejména během léta. :-)
Když někdy na diskuzních serverech čtu názory mladých víkendových turistů ve stylu: "... jo, zkušel jsem kdysi i tu trampskou US tornu, ale nevyhovovala mi. Moc složitě se to balí, a nic se do ní nevejde, to mám radši svoji Gemmu, do tý se mi vejde vždycky všechno ...." musím se tomu, jako tramp, smát.
Nikoli snad naivitě takového tvrzení, ani třeba tomu, že někdo dává přednost svému osmdesátilitrovému nylonovému superbatohu, to je jeho věc, ale prostě představě, co vše asi považuje dotyčný turista za nutnou a nezbytnou výbavu pro pobyt v přírodě (bez které by se zjevně necítil v lese či na horách pohodlně), že se mu to do usárny nevešlo.

Je samozřejmě rozdíl mezi nezbytnou výbavou pro vysokohorskou turistiku do oblasti třeba Pamíru, či pro měsíční výlet někam na Borneo, a vandráckou výbavou pro letní víkend strávený na hřebenech Brd či někde u řeky, nicméně faktem zůstává, že klasická vandrácká zavazadla patří objemově i váhově mezi nejúspornější a obsahově nejpropracovanější výstroj pro pobyt v přírodě, pomineme-li survivalovou hi-tech výbavu speciálních vojenských jednotek.

Takhle vypadala v originále "US torna", jinak zvaná "usárna", "úeska" nebo "uzda", už od dvacátých let minulého století proslavený prvek trampské výbavy.	Německý vojenský batoh z poloviny 20. let, v různých objemech a provedeních patřil ke klasické turistické výstroji až cca do 70. let minulého století. Předváleční kamarádi ho používali běžně, v 60. letech se stal poněkud staromódním doplňkem výbavy, používaným hlavně věkově staršími trampy.
Klasická trampská torna typu "tele". Dodnes velmi oblíbená součást trampské tradicionalistické výbavy .	Poměrně starožitná kožená vojenská torna z poloviny 19.století, používaná trampy 20. let jako chlebník.

K tradičním trampským dovednostem patřily mimo jiné i znalosti o tom, jak si všechny ty vojenské torny různých typů, vzorů a armád předpisovým způsobem zabalit. Nikoli snad z nějakého přepjatého tradicionalismu, ale prostě proto, že ony německé či anglosaské armádní předpisy běžně vycházely z empirických úvah o tom, jak do co nejmenšího prostoru uložit, nebo na tornu navěsit co nejefektivněji všechny potřebné propirety. Takové předpisově zabalené tele nebo usárna bývaly mezi trampy vždy jednak určitou vizitkou odborných znalostí svého majitele, a jednak mu to umožňovalo využít dané vojenské zavazadlo i v detailech k tomu, k čemu bylo původně určeno. Včetně všech těch drobných nesmyslů, jako jsou všechny ty řemínky, karabiny, přezky, úložné prostory a úchyty, jejichž původní vojenský význam dnes už pomalu znají jen kovaní specialisté na vojenskou historii.

Například předpisově zabalené tele na obrázku vlevo (jde o německou výrobu přibližně z poloviny 20. let - vrchní chlopeň je z hrubé plachtoviny, nikoli z kůže) má navrch řemínky přivázanou ještě deku zabalenou do celty (v armádní hantýrce rakousko-uherské armády se tomu tradičně říkalo "bandalír"), a předválečnou jídelní soupravu německé výroby zvanou "ledvina", upevněnou řemínky do speciálních, pro tento účel určených úchytů. Jiné druhy toren typu tele určené zákopnickým a ženijním jednotkám mívaly na bočních stranách další řemínkové úchyty pro připevnění tehdejších typů polních lahví (tzv. "feldflašek"), případně řemínkový závěs pro upevnění skládacích vojenských lopatek.
Vědět k čemu bývaly všechny ty drobné detaily původně vojenských toren historických armád určeny, a dokázat je efektivně využít, bývalo mezi trampy vždy do jisté míry otázkou cti, přestože trampové nikdy vojenskou polní výbavu nekopírovali do detailů.

Protože mladých lidí, zajímajících se dobově o trampský životní styl bývalo vždy více než možností získání původní vojenské výstroje, existovalo v různých obdobích obrovské množství komerčních i amatérsky vyráběných napodobenin tradičních vojenských toren.
Tak třeba v 60. letech existovala nejmenovaná osada, kde si kamarádi vyráběli sami amatérsky, tou dobou nedostatkové napodobeniny US toren ze zbytků starých vyřazených autoplachet, nebo si pamatuji na kamaráda (kvalifikací obuvníka), který nosil na vandry velmi efektní a praktickou tornu, vlastnoručně ušitou na sedlářském šicím stroji ze silné žlutohnědé hovězí kůže z vyřazené tělocvičné žíněnky. :-)

Mezi trampy kolovaly už od 20. let různé nákresy a střihy, popisující drahé či nedostatkové doplňky tradiční trampské výbavy zkopírované ze starých vojenských příruček. Jedním z nich je například tento schematický nákres původního typu US torny z americké vojenské příručky z roku 1912.

Na základě podobných náčrtků si trampové sami zhotovovali z nejrůznějších dostupných materiálů efektní a elegantní doplňky své vandrácké výstroje.

dle materiálů K.F.T.P.